Anglický buldok je psí rasa s dlouhou historií. Jak již název napovídá, je anglickým národním plemenem. Jejich milovníkem byl i Winston Churchill, který je také vlastnil a často se s nimi nechával fotografovat. Anglickým buldokům se říkalo také Churchillovi psi.
Anglický buldok byl původně chován k zápasům s býky a se zvířaty. Po té, co byly zvířecí zápasy zakázány, nebylo pro jejich bojovnou a vytrvalou povahu využití. Protože byli velmi oblíbeni mezi lidmi a zejména mezi chudými, chtěli toto plemeno uchovat a zabránit jeho zániku. Aby mohli být chováni v domácnostech jako společníci, bylo třeba velmi rychle změnit jejich povahové vlastnosti tak, aby byli mírní, přátelští a společenští. Toho lze nejrychleji dosáhnout změnou stavby těla - z původně sportovních, lehkých a pohyblivých psů byli vyšlechtěni těžcí až těžkopádní psi středního vzrůstu s výrazně zkrácenou nosní partií, velkou výraznou hlavou, krátkým nízkým trupem a krátkými končetinami. Tím se podstatně zamezilo jejich agresivitě a bojové povaze, protože to fyzicky nebylo možné. A poté se teprve výběrem šlechtila povaha, hlavně mírumilovnost a přátelskost, která je pro toto plemeno typická v současnosti.
Dnešní buldok je povahově pravým opakem původních předků. Je velice přátelský a kamarádský, klidný, vyrovnaný až flegmatický. Vytváří si velice silné pouto k lidem. Buldoci jsou velmi silné osobnosti, které hraničí svými projevy až s tvrdohlavostí, kterou dává ovšem najevo velmi roztomile, nikoliv agresivně. Buldoci milují své pány a hlavně děti. Buldoka v rodině je třeba brát jako dalšího právoplatného člena. Buldok Vám naoplátku věnuje veškerou svou lásku a věrnost. Svým vzrůstem patří mezi střední plemena, jejich průměrná hmotnost je přibližně 25 kilogramů, psi jsou většinou robustnější, feny drobnější.
Anglický buldok je plemeno velmi přizpůsobivé a nenáročné na prostor. Bez problémů si zvykne jak na život v bytě ve městě, tak na pobyt venku na vesnici. Není příliš náročný na pohyb, nadmíra pohybu je vzhledem k jeho stavbě těla a dýchacího aparátu spíše na závadu. Buldok je jedno z mála plemen, které velmi dobře snášejí cestu autem - za celou svou chovatelskou kariéru jsem se nesetkal s buldokem, který by zvracel při jízdě a to jsme najezdili po výstavách po celé Evropě hodně kilometrů.
Typickým zvukovým projevem buldoků je chrápavý až chrčivý dech, který se stupňuje zejména mají-li radost. Pro člověka neinformovaného může tento projev působit hrůzostrašně. Opak je však pravdou - pro buldoka je funění, chrápání, chrochtání, chrčení a řada podobných zvuků typická. Způsobuje to stavba hlavy a zejména dýchacího ústrojí, kdy je nosní partie extrémně zkrácená a často se vyskytující prodloužení měkkého patra způsobuje tyto projevy. Díky tomu jsou buldoci ovšem velmi citliví na horko a přehřátí. Na to je třeba vždy myslet v horkých dnech, protože díky tomuto handicapu může dojít velice rychle k přehřátí jejich organismu. Proto je nutno umožnit buldokovi být v chladnějším koutě, ve stínu, poskytnout mu dostatek čerstvé vody, venčení nebo jiný pobyt v horku omezit na minimum, přesunout ho třeba do večerních a brzkých ranních hodin. Dále je třeba dávat pozor při cestě autem, kdy k přehřátí dochází jednak vlivem zvýšené teploty a dále vlivem stresu, který jízda autem pro každého psa představuje.
Jinak ač působí svým vzevřením anglický buldok bizarně, je to pes jako každý jiný. Nemá žádné zvláštní nároky na péči nebo chov. Je třeba se o něj starat stejně jako o jiná plemena a domácí zvířata vůbec. To znamená dostatečně a pravidelně jej krmit. Krmení, ať se jedná o čerstvou potravu nebo o průmyslově vyráběná krmiva tj. granule, musí být kvalitní a odpovídající jeho nárokům. Dále to znamená nezanedbávat zdravotní prevenci, veterinární prohlídky a očkování, v případě nemoci nebo zdravotních potíží vyhledat co nejrychleji odbornou pomoc a neexperimentovat s domácím samoléčitelstvím. A v neposlední míře je buldok nebo jakýkoliv domácí mazlíček naším přítelem, který potřebuje i pánovu pozornost a pohlazení, aby se cítil dobře
